Smrtící láska

Datum sepsání: neznámé

Žánr: romantický, drama, horror

Děj: Láska člověka k upírovi dokáže divy.

Zajímavost: -

Zvuk klapajících  podpatků se rozléhal po temné ulici. Byla už noc. Na tmavomodré obloze plné hvězd a šedých mraků svítil kulatý měsíc v úplňku. Mírný déšť jí kapal do černých vlasů, ze kterých stékal na kožený kabát. Z očí tekl rozmazaný make-up. V dlani svírala sáček plný rudé tekutiny, skrývajíc pod kabátem. Mírně zrychlovala, brzy pospíchala. Lidé procházející nočními ulicemi ji považovali za podivína. Ona si jich ale nevšímala. Zajímalo ji jediné – být už v polorozpadlých troskách zámku u svého milého.

Přistoupila k obrovské dřevěné bráně a zabušila do ní pěstí. Sáček stále pevně svírala, po očku kontrolujíc jeho obsah. Brzy za bránou slyšela dupot. Brána se otevřela. Stál za ní on a usmíval se na ni. Bílé tesáky se mu ve svitu měsíce zaleskly. Vrhla se mu do náručí a podala sáček. Očichal ho, prokousl a jeho obsah žíznivě vypil. Cestičky rudé tekutiny mu stékaly okolo úst.

Její obličej se skrčil do žalostného pohledu. Stekla jí slza - nedokázala ji zadržet. On si toho všiml.

"Co se děje?" optal se starostlivě.

"Já ho zabila! Zabila jsem člověka!" začala naříkat.

"Cože?" chytl ji za ramena a zoufale s ní zatřásl.

"Na transfuzním oddělení nic nebylo! Žádná čerstvá krev. Nevím, jak se to stalo!" plakala.

On jen zůstal stát a civěl na ni. Roky se dařilo obstarávat mu lidskou krev ze zaměstnání, jen aby nemusel zabít člověka, kterým napůl byl. A teď aby nezemřel hlady, udělala pro něj takový čin.

Objal ji, přitiskl ke své bledé hrudi a přemýšlel, zatímco ona plakala. Postávali před branou ohromného zámku v dešti, který neustále sílel.

Zanedlouho uslyšeli pronikavé houkání policejních sirén. Podívala se mu do očí. Měl je tak smutné.

Chytl ji za ruku a zařval: "Pojď, utečeme!"

Táhl ji za sebou do útrob zámku, v tom ale uslyšeli: "Stát!"

A brzy už jen výstřel.

Její tělo padalo bezvládně k zemi, stačila jen tiše říct: "Utíkej!"

Pustil její drobnou ručku a schoval se za hábitem v blízké trouchnivějící skříni.

"Já se pomstím...," zasyčel vztekle a s vyceněnými tesáky očekával příchod kohosi – byli to lidé, které on chtěl celý svůj život před sebou samým ochraňovat a oni se mu odvděčili tím, že mu zabili jeho největší lásku – člověka.