Můj profil

Lady Pig, Kýta Vepřová, Jitulle... to je fuk! Račte vstoupit do mého profilu, máte-li odvahu - hrozí nebezpečí, že vás oslní má osobnost! >:D

Poslední aktualizace: 3. 5. 2016

» zobrazit celý profil

galerie

xOdkazyx
xPotkaní webx
xJá, fotografkax

xSrdcovkyx
xObčasníkx
xNesmyslnostix
xNápadyx
xPrůzkumyx
xSrandačlánkyx
xNasračlánkyx
xZajímavostix
xTesty a kvízyx
xFotoreportyx
xMé knihyx
xPovídkyx
xKomixyx
xFilmočučeníx
xPC hraníx
xRecenze knihx
xZ internetux
xSrandavideax
xMazecvideax
xFajnvideax
xMjuzikx
xAnketyx

Miniaplikace

Dnes

Celkem

Útok Zombie

12. duben 2010 | 21.33 |

blog ›

Povídky ›

Útok Zombie

Datum sepsání: neznámé

Žánr: horror

Děj: Útok zombies na malou vesničku.

Zajímavost: -

Na kraji městečka byly dvě malé vesničky, kde žilo jen pár obyvatel a které se skládaly jen z několika rodinných domků. Jednu z nich z většiny tvořil hustý les listnatých stromů, v němž uprostřed byl přes tři sta let starý rozbouraný hřbitov. Kdysi často na hřbitov vnikali vandalové, kteří kradli dekoraci a ničili hroby. Ve vesnici se říkávalo, že mrtvé nenechali spát v pokoji a tak se oni chodili mstít do nejbližší vesničky potomkům a příbuzným vandalů. Bohužel, to odnášeli lidé, kteří je třeba vůbec neznali a netušili, že někoho takového měli v rodině.

Dělo se tak vždy za úplňku, když byla jasná obloha. Málokdy měsíc brzy nepřikryl nějaký mrak, takže se nemrtví do sousední vesnice nikdy nedostali, jelikož jim nedostatek jeho záře ubližoval a museli se brzy vracet do svých hrobů.

"Už jsou tu zase!" zpanikařila Laura, když se znovu podívala přes zamlžené okno do potemnělé ulice.

Tlukot jejího srdce se zdál, jako by šel slyšet v širokém okolí, jak byl silný.

Zabezpečila všechny dveře i okna. Třesoucí ruce jí to málem nedovolily, ale nakonec je ovládla.

Spěchala se schovat na půdu do staré skříně. Musela být zticha, ale nešlo to. Strach se jí zmocnil, srdce již div neprasklo, jak sílil jeho tlukot. Do očí se jí opět draly slané slzy.

"Proč nikoho nenechají na pokoji? Proč ubližují lidem? Já bych nikdy nic takového neudělala!" šeptala si.

V osamoceném domě na kraji vesnice, kde je hned v nedalekém lese hřbitov, si nikdy nepřipadala bezpečně. Vždy se jí před hroznými Zombie podařilo uniknout, či schovat, ale dnes si připadala naprosto bezmocná. Stále si opakovala otázku, proč nikdy nikomu z vedlejší vsi žádný jiný člověk nevěřil, že se po jejich vesnici potulují v noci Zombie. Každý se jim vysmál. Záhadné mizení lidí však tito posměváčci vysvětlit nedokázali.

Bylo moc pozdě. Laura to věděla, ale dávala si naději. Slyšela, jak se Zombie dobývají do domu. Jejich ohavné skřeky jí naháněly hrůzu. Náhle uslyšela praskot prosklených dveří. Zombie se dostaly do domu a stoupaly po schodech. Zvuky, které vydávaly, byly slyšet stále blíž.

"Teď, nebo nikdy!" rozhodla se odvážně Laura.

Vyběhla ze skříně a urychleně otevírala staré rozvrzané okno. Zaseklo se. V tom se rozrazily půdní dveře. Zombie se jejich pomalou klopýtavou chůzí blížily k Lauře. Jejich oči byly prázdné, z těla jim odpadávaly kusy masa, kterými zaneřádily dům. Když Laura tyto ohavné tvory spatřila, zpanikařila ještě více. Její zrychlený dech a tiché sténání se změnilo na panický křik. Cloumala s kličkou od okénka, ale marně. Zombie se blížily a sápaly se po Lauře. Klika již byla cloumáním zničena. Lauře nezbylo nic jiného, než aby bosou nohou prokopla sklo v okně a vyskočila ven z osmimetrové výšky. Pokoušela se dopadnout na nohy, ale zranění se nevyhnula. S bolestným výrazem v obličeji se snažila postavit, ale nedařilo se jí to. Obě nohy měla pořezané od skla a ošklivě zlomené. Volala o pomoc a plazila se pryč od domu plného Zombie. Byly všude. Bez šance. Plazila se, jak jí to síly dovolily. Své zohavené nohy táhla bezvládně za sebou. Zombie byly rychlejší. Čím více se blížily k tělu té bezmocné ženy, tím více křičela. Jeden z těch ohavných tvorů se k ní sklonil a svými špičatými zbytky zubů jí prokousl krk.

Kráčejí po silnicích. Ztrácejí kusy masa a trsy vlasů, po kterých jim zbývají na hlavě rozsáhlé lysiny. Ani to je nezastaví. Jdou spolu jako nějaké stádo. Tentokrát je mezi nimi i Laura. Stala se nemrtvou - tím, čím jsou oni. Byla krásnou mladou ženou, nyní je jedna z nejohavnějších stvoření.

Děsivý křik lidí.

"Utíkejte, jsou tu zase!" volal kdosi a ostatní vesničané panikařili.

Zombie jsou pomalí tvorové, ale nikdy jim nikdo neuteče.

Laura zahlédla prchající stařenu, která si jí za mohutným stromem nevšimla. Začala se po ní sápat svými odpornými drápy. Nebohá stařena chtěla křičet, ale než se nadála, bylo pozdě. Laura z ní začala vytrhávat kusy masa a zakousla se jí do krku. Byl konec. Jako člověk si přísahala, že by nikdy člověku neublížila.

Svit měsíce tentokrát dovolil více, než jen ublížit několika lidem ve vsi. Zombie se po úzké silnici vydali směrem do sousední vesnice – té plné posměváčků.

Zpět na hlavní stranu blogu