Oběd

Datum sepsání: 2010

Žánr: humor

Děj: Je hezké, když se manželé sejdou u oběda, že?

Zajímavost: Toto měl být původně úryvek z mé knihy Šedá Myška, než jsem se rozhodla román napsat v ich-formě.

"Pojď obědvat," volá paní Šubrtová na svého muže z kuchyně, z níž se line známá a velice sympatická vůně pečeného kuřete.

Položí talíř na stůl.

Pan Šubrt miluje pečené kuře a jeho žena to dobře ví. Upekla ho za účelem potěšit manžela a hlavně jej odlákat od jeho lásky, která zaujala v jeho srdci první místo kdysi patřící jí - počítače.

On ale stále nešel, ačkoliv se vůně linula nejen do vedlejšího pokoje, kde pan Šubrt "pracoval" na počítači, ale i ven z pootevřeného okna, kde nenápadně nakukovali mlsní sousedé.

"Oběd!" zavolá znovu a ona sama se do svého jídla pustí. Po očku v tu chvíli mrkne také na bleděmodré analogové hodiny visící nad dveřmi do kuchyně. Je dvanáct hodin – to znamená, že děti jsou ještě ve škole a také to, že jídlo je na stole již sedm minut a pan Šubrt ještě nehnul ani brvou.

"Láďo, prosím tě, máš tu jídlo!"

"Moment," ozve se konečně z vedlejší místnosti.

"Vystydne ti to," špitne již téměř neslyšně Věra a spolkne malý kousek masa.

Jí pomalu a doufá, že se její manžel objeví, poobědvá s ní a konečně si popovídají.

Poté, co svůj talíř vyprázdní, stále slyší jen cvakání kláves z vedlejší místnosti. Vzdá veškerou snahu, položí svůj talíř do dřezu, popadne ten manželův a s rámusem, aby si jí konečně všiml, ho položí na stůl, kde pan Šubrt cosi datluje do svého vrnícího miláčka s bezdrátovým příslušenstvím.

On si to po pár sekundách tupého zírání na porcelánového původce hluku uvědomí.

"Ach, děkuji, drahá!" zašvitoří, ale neobtěžuje se zvednout oči ke své ženě.

Věra se posadí do křesla ve stejné místnosti a střídavě sleduje manžela a televizi. Právě dávají na sportovním kanále utkání v boxu. Čím více do sebe osvalení chlapi v televizi buší, tím více vystupuje paní Šubrtové na čele žíla. Podle času v rohu televizní obrazovky zjišťuje, že manžel k sobě přisune talíř až po půl hodině.

Přísně ho sleduje.

Ladislav ochutná a prohodí suše: "Je to úplně studené!"

V tu chvíli dá plešatý černoch v televizi vlasatému bělochovi ránu do tváře, až mu chudákovi vypadne chránič na zuby.

I Věřina zubní náhrada se začala pod náporem jejího vzteku uvolňovat.

"Tak si to ohřej!" prskne a odchází z místnosti.