Píšu sem o něm, protože on si to zaslouží. Byl to ten nejúžasnější pes na světě a doufám, že se tam nahoře má dobře...

Už je to skoro 4 roky, co nás opustil můj nejlepší přítel a zlatíčko mých rodičů - Samínek. Ten, komu někdy odešel domácí mazlíček ví, jak je to těžké. Je to člen rodiny a zvlášť, když s ním vyrůstáte, bolí to, jako by zemřel někdo příbuzný. A já ho měla moc ráda, stejně jako mámu a tátu. A přestože už je to tolik let, stále se mi tento článek píše moc těžko, ale musí tu být. Ať je tu na něj nějaká vzpomínka, protože v mém životě moc znamenal. Takže taková malá rekapitulace Samínkova života...